"Mayday" - recenze

Internet je dnes velmi mocné médium. Například o pražské partě SKWAR jsem se dočetl, že je: a) kontroverzní b) jednou z největších nadějí současné české rockové scény. Leč jak říká jedno přísloví, ne vše, co se třpytí, je nutně zlato, z čehož lze logicky odvodit, že ne každá kapela, která je mladá, je zákonitě i nadějná a třeba i to, že ne vše, co je nepovedené, je zákonitě kontroverzní. Hudebně jsou SKWAR na celkem solidní úrovni, k jejich zvuku nemám námitek (ba naopak, na to, že vše kromě bicích bylo natáčeno ve zkušebně - klobouk dolů vzhledem k čistému finálnímu zvuku!) Problém této party spočívá jinde. Ještě bych překousl kýčovitý. obal, jehož ústřední námět je navíc hodně bezduchý, ale co s texty? Ať se na mě nikdo nezlobí, ale takové refrénové perly jako "Utíkej, jsi v prdeli" nebo "Mayday , tak mě pěkně vomrdej, dej“ patří do muzea tancovačkových paskvilů, nikoliv na desku poměrně moderně pojatou. Použije-li kdokoliv v anglickém jazyce patřičný tvar slovesa "Fuck", působí to jakkoliv jinak, nežli trapně a směšně, jak je tomu u některých textů této kapely. A je to škoda, jelikož hudebně, jak jsem již sám řekl je deska na úrovni. Doufám tedy, že jsem touto cestou pánům odpověděl na otázku nepřímo položenou v poslední "O nás" "Díky, že na nás nikdo nechodí, naše muzika se nikam nehodí". Já se tomu tak trochu nedivím.

Petr Frinta / Spark