"Vyvolenej" - recenze

Míra 'cizích' (což není totéž co cizorodých!), rozumějte nasamplovaných a naprogramovaných, zvuků a zvoučků u Škworu postoupila do další dimenze. A patrně již překročila mez, v tradičním metalu běžně tolerovanou. Ocitla se tedy skupina definitivně na palubě zaoceánské lodi zvané nu-metal? Třebaže sama se tomuto označení vehementně vzpírá, zřejmě je potřeba odpovědět ano. Ale s nutným dodatkem: není nu-metal jako nu-metal a žádný dobře maskovaný pop vzor Linkin Park na téhle desce (až na níže zmíněné dvě výjimky) nehledejte.

Kdepak, Škwor je stále, aspoň většinou, roven pořádnému hukotu. Naprosto nezpochybnitelným důkazem předcházejícího tvrzení buďtež největší nářezovky alba: titulní Vyvolenej, Nebudem si lhát, Milión (vybavený navíc i úžasnou melodickou linkou - tohle je věru parádní hitovka, za niž by se nemusela stydět sebevětší světová rocková hvězda!) nebo nehorázně hutné (a zároveň chutné) úseky v Tak trochu. Máte-li uši skutečně otevřené, snadno zjistíte, že Škwor i dnes do značné míry vychází z poctivé thrashmetalové rubanice (z Divoké noci je ostatně přímo slyšet, že jeho členové mají rádi Debustrol...), jenom ji podává v poněkud transformované a širokým publikem možná snáze stravitelné podobě. Že při tom používá přítulných, ba až 'masově skandovatelných' refrénů? No a? Jestli se někdo chce vetřít do obecné přízně touto převážně dost nekompromisní a uhlazené bezpohlavnosti většiny našich rádií a televizí nepřizpůsobivou formou (což platí i pro textový obsah), nezbývá mi než zvolat: zaplaťpámbu za ty dary! Pokud by takhle měla vypadat česká pop music, pak tedy jen houšť a větší kapky!

A propos, texty: vážně bych si přál slyšet třeba takovou vskutku naturalisticky pojatou protidrogovou píseň Chtěl si letět na nějaké komerční stanici ve čtyři odpoledne. Dokážete si představit reakci nějaké maminy u plotny nebo -náctileté ctitelky Leoše Mareše toužící po jeho 'hlubokomyslných', zaníceně recitovaných verších, když by na ně Petr Hrdlička po záludně romantickém klavírním úvodu této skladby začal hulákat "Seš posranej, každýmu chce se z tebe blejt, tak posranej, že nemůžeš bez toho bejt / Je zkurvenej, tak zkurvenej je ten tvůj fet..."? Písně Škworu vždycky vyvolávaly kontroverzní přijetí, s Hrdličkovými názory a postoji (jejich typickým příkladem je text skladby Utíkám) nemusíte souhlasit, ale jsou myšleny upřímně, není v tom žádná póza a laciná silácká gesta.

Ale ono se dá čekat, že album Vyvolenej i jako celek bude posuzováno naprosto nejednoznačně. Podle mě se souboru hodně povedlo a jedná se o jeho doposud jasně nejpřesvědčivější nahrávku, třebaže se nedokázal úplně vyhnout některým přinejmenším diskutabilním momentům. Ať už to jsou zmíněné Linkin Park evokující písničky Bylo by nám líp a Už je takovej (týká se to hlavně té první), občas přece jen chybějící textařský nadhled nebo například melodicky dost laciný bigbítek Může se stát, přepadávající až do škatulky odrhovačka. Ovšem zase na druhou stranu, za předělávku někdejšího novoromantického megahitu Shout (takto Sraž nás na kolena) by se Škwor Rolandu Orzabalovi a jeho Tears For Fears, myslím, nemuseli stydět pohlédnout do očí. Tahle verze je - když už jsme v ranku tvrdé hudby - určitě srovnatelná s někdejší zdařilou adaptací německými metalisty Atrocity; i když, marná sláva, originál je originál...

Rockshock