Co bude po boji?

Na pódiu působí dojmem ostrých a nekompromisních hochů, kteří si rozhodně neberou před nikým a před ničím servítky. Když je něco nebo někdo namíchne, má více než jisté, že mládenci mu v textech ochotně poskytnou důkladnou „verbální masáž“. Vyhlásí boj.
ŠKWOR – parta čtyř kluků, o které před 4 lety vědělo jen pár zasvěcených lidí. Vše se změnilo v okamžiku, kdy kapela vyhrála soutěž Rock Made In Gambrinus 2001. Závratně (minimálně v tuzemském měřítku) nastartovaná kariéra započala.
V letošním roce toho Pražáci stihli opravdu hodně – vydali debutní LP „Vyhlašuju boj“, zahráli si jako domácí support na pražské zastávce kultovního Ozzfestu a poctivě obráželi snad všech 13 zastávek letošního ročníku Rock Made In Gambrinus, tentokráte již v roli tzv. special guests. Právě při druhém semifinálovém kole RMIG konaném v Holkově u Velešína jsem se posadil se čtveřicí Petr Hrdlička (kytara/zpěv), Tomáš Kmec (basa), Leo Holan (kytara) a Martin Pelc (bicí) k jednomu stolu (dámskou společnost nám dělala manažerka Katka Králová), kde jsme za pomoci několika žejdlíků „tekutého chleba“ uskutečnili následující rozhovor. A jen tak na okraj - v civilu jsou kluci velice milí a příjemní týpci...

Pokud mě paměť neklame, zaregistroval jsem vás poprvé na jednom z minulých ročníků litoměřického Dynama. To bylo asi před 2-3 lety. Jak dlouho před tímto koncertem jste se dali dohromady?

Na ten koncert na Dynamu si dobře pamatujeme. Vznikli jsme necelý rok předtím, bylo to v prosinci 1998, takže existujeme necelý čtyři roky.

V roce 2000 jste poprvé pokoušeli štěstí v soutěži Rock Made In Gambrinus. Tehdy jste ovšem neuspěli, vypadli jste hned v úvodním kole. Přesto jste se nenechali odradit, po roce jste to zkusili podruhé – a soutěž jste vyhráli. Čím si vysvětlujete tento diametrální rozdíl, k němuž vlastně došlo po uplynutí pouhého jednoho roku? To jste se tak markantně zlepšili?

(smích) Bylo to hlavně tím, že jsme kapelu původně založili jen tak ze srandy, neměli jsme žádný konkrétní cíl existence. Podle toho také vypadaly zkoušky, kde jsme v rukou drželi více lahváče než nástroje, haha. To se změnilo až s příchodem našeho bubeníka Herr Millera, který byl z Debustrolu zvyklý na jiné poměry. Začal to pak zavádět i u nás, třeba na nás zkoušel tří nebo čtyřhodinové zkoušky a tak. Nás to chytlo, ten dril jsme potřebovali, začali jsme na sobě makat a brát kapelu mnohem vážněji. Už to nebylo jenom o tý hospodě a chlastání, změnily se rovněž texty… Takže ten všeobecně serioznější přístup nakonec přinesl plody v podobě vítězství RMIG.

Co všechno pro vás vyplynulo díky vítězství v RMIG?

No především nahrání a vydání alba, ovšem pro nás to byla dost stresující záležitost. My jsme se v době konání loňského ročníku RMIG sehrávali půl roku s Herr Millerem a na skládání nových věcí jsme neměli čas, dohromady jsme disponovali asi 2 novými skladbami. Jenže pak přišlo to vítězství, a s ním i smlouva na vydání alba, které muselo být venku v prosinci téhož roku. Tak to byl docela masakr, protože soutěž jsme vyhráli na konci letních prázdnin a měli jsme tři měsíce na to, abychom album složili, otextovali a nahráli. Bylo to vražedné, ale nakonec jsme to nějak zvládli.

Hudba ŠKWOR v sobě spojuje metal, hardcore a jisté prvky rapu či hiphop. Co vůbec posloucháte za kapely? Shodnete se na některých jménech, nebo má každý z vás trochu jiný hudební vkus…?

Teď to bude znít divně, ale všichni jsme vloni v Třinci na Noci plné hvězd uletěli na Haberovi a Teamu. No fakt, Haberova hudba má v sobě takovou sílu a náboj, že zůstaneš stát s otevřenou držkou a nechápeš. Paĺo se navíc dovede obklopit super muzikanty, co předváděl jeho basák, to bylo neuvěřitelné. Ale my si vcelku vzato poslechneme skoro vše – líbí se nám Limp Bizkit, Slayer, ale třeba i popíkáři Robbie Williams nebo Madonna.

Podobně jako vaše ostrá a nabroušená hudba, i texty se nesou v nesmlouvavě kritickém duchu, kde není nouze o nějakou tu vulgaritku. Kdo z vás píše texty a procházejí tyto nějakou „cenzurou“ ze strany ostatních členů kapely?

Texty píšu já (Petr) a kluci mi do toho nějak nekecají. Jasně, přečtou si a řeknou k tomu svůj komentář, ale jinak do toho nezasahují. Naši desku „Vyhlašuju boj“ nám produkoval Aleš Brichta, s kterým jsem provedl hodně zásahů do textů. Překvapilo mě třeba, že mi Aleš říkal, jak nahradí některé mé vulgarity jemnějšími slovy, ale nakonec je zaměnil za ještě hrubší slova (smích)…

Jaký je s odstupem času váš dojem ze vzájemné spolupráce s Alešem Brichtou ve studiu?

My jsme se ho zpočátku strašně báli, ale nakonec to bylo úplně v pohodě. Aleš v tom umí chodit – natočil dost desek a své zkušenosti umí perfektně uplatnit. Něco z naší muziky se mu líbilo hodně, něco zase vůbec – třeba na rap je Aleš doslova vysazený, ale skvěle mi poradil v otázce zpěvu, pomohl s frázovaním, poradil se sbory, atd. Bylo to takové kolektivní dílo, Alešovi pomoci si velice ceníme.

Svého času jste měli dost divokou pódiovou show (nafouknuté penisy, močení, …). Je to už definitivně za vámi nebo se k tomu někdy v neočekávané chvíli vrátíte?

(smích) Tehdy jsme to dělali hlavně proto, že jsme ještě neuměli moc hrát a trochu jsme se obávali toho, aby to lidi vůbec něčím zaujalo. Proto jsme na pódium přitáhli ty nafukovací péra a další rekvizity. Nyní jsme na tom už z hráčského hlediska mnohem lépe, věříme si a doufáme, že naše skladby mají lidem co říct.

Při proslovech mezi skladbami se dost ostře obouváte do politiků, tak se chci zeptat – byli jste volit?

Byli, a všichni. Každý z nás sice volil někoho jinýho, takže jsme se pak v hospodě pořádně pohádali, ale o tom to je – jsme demokratická kapela. Jinak k těm našim proslovům na téma politika – nás ani tak nesere, kdo vyhrál či nevyhrál volby, jako spíše ten bordel, co tu je. Krade se, podvádí, tuneluje, justice je pomalá, zkorumpovaná… Někdo ti dá podepsat kus papíru, ty to podepíšeš a za chvíli tě vystěhujou z baráku, protože ti někdo podstrčil k podepsání soudní příkaz o vystěhování. Stačí se podívat denně na zprávy a musí tě to tak nakrknout…je to na blití. Ještěže na Nově dávají ti úchyláci závěrem koťátka (smích)…

Letos jste si jako jediná česká skupina mohli zahrát před Ozzy Osbournem v rámci pražské štace jeho putovního Ozzfestu. Jak na vás účast na této monstr akci působila?

Byla to bomba, úžasná zkušenost. Jinak ty dojmy na tebe dolehnou až potom. Napřed se musíš soustředit na to, abys odehrál kvalitní koncert a odvedl ze sebe maximum. Teprve potom si řekneš – pecka, hráli jsme před Slayer, Ozzym atd. A hlavně jsme se přesvědčili o tom, že čím větší hvězda, tím větší pohodář. Tady třeba hraješ někde na festivalu, kde jsou dvě scény a ty proto, že hraješ na té menší, nemůžeš jít navštívit kamarády z Alkeholu, kteří hráli na scéně hlavní… Kde to jsme? Na Ozzfestu měli všichni jedny akreditace a mohli se pohybovat po celém prostoru backstage, po pódiu atd. Vládl tam úplně jiný přístup. V tomto ohledu se ještě máme co učit.

Zpíváte česky. Zůstanete u toho, nebo přejdete časem k angličtině?

Stoprocentně zůstaneme u té češtiny. My hrajeme a zpíváme pro české publikum, chceme být úspěšní u nás doma, protože prorazit na Západě je čirá utopie, alespoň tedy s tou hudbou, jakou hrajeme. Nevylučujeme, že můžeme nahrát anglickou verzi desky, ale tady v Čechách budeme prostě zpívat česky a šmytec.

A co plány na další desku? Máte již čas na myšlenky týkající se realizace druhého alba?

My si říkáme, že každý z nás něco připravuje, i když si myslím, že všichni máme zatím připravený hovno (smích). Ale utvrzujeme se v tom, že v září na to najedeme a začneme společně pracovat na nových skladbách. Sami jsme zvědaví na to, co z nás vyleze...

Zdroj: Radek Bubeníček / Whiplash