Možná to teprve přijde

Čerstvým albem Vyhlašuju boj, které se již čtrnáct dnů ohřívá na pultech prodejen s dobrou muzikou, oslavil pražský Škwor nejvyšší ocenění v loňském ročníku vyhledávací soutěže Rock Made In Gambrinus i svou novou etapu. Oslavy to ovšem nebyly úplně echtovní, neboť 3. prosince, chvíli po dokončení studiových prací na albu, z kapely odešel muž, který 'novodobý' Škwor pozitivně nastartoval.
Do dobře rozjetého vlaku naskočil Martin Pelc, chlapík, který má Milerovo zastupování takříkajíc v krvi. Když Miler musel na z kapely na chvíli odejít poprvé, byl to on, kdo osedlal bubenickou sesli v Debustrolu, kde Herr Miler tehdy působil. Nyní tedy žene kupředu Škwor a dělá to s vědomím, že až se Herr Miler vrátí, roli bubeníka převezme opět on.
Kytarista a zpěvák Petr Hrdlička, kytarista Leo Holan, baskytarista Tomáš Kmec a bubeník Martin Pelc Big Beng! po emisi svého alba s chutí odpověděli na všechny dotazy, které se v jeho souvislosti nabízely.

Před dvěma lety jste vydali u Popron Music album Mayday, ovšem nyní se k němu příliš nehlásíte. Proč?.

Hrdlička: Nevím, jestli tu desku lze vůbec brát jako naši první. Nesplňuje tak docela naše požadavky.

Holan: Vyšla v takový tý objevný edici u Popronu, což probíhalo tak, že si kapela pořídila nahrávku na svý náklady a všechno hotový přinesla firmě, která to vydala. Dělali jsme si to sami na koleně a podle toho to taky vypadá. Druhý důvod je ten, že vloni došlo v naší kapele k zásadnímu zlomu, když jsme s nástupem Milera začali dělat muziku pořádně a vážně.

Kdyby na světě nebylo album Vyhlašuju boj, měli byste k debutu stejný postoj?

Hrdlička: Já se s tou deskou neztotožnil nikdy. Musím se přiznat, že jsem si ji doma ani jednou nepustil. Mimo jiný se mi nelíbí, jak jsem ji nazpíval - kdybych měl mluvit jenom za sebe. Vyhlašuju boj si pouštím často, protože se mi opravdu líbí.

Kmec: I kdybysme nevyhráli Rock Made In Gambrinus, měli jsme stejně naplánovaný, že druhou desku uděláme. Věděli jsme, že ji budeme dělat jinak, už třeba jenom proto, že přišel Herr Miler.

Když Herr Miler přišel, pojmenovali jste si společně hudební směr, kterým se budete ubírat?

Hrdlička: On do kapely vnesl především řád. My jsme na to předtím dost srali. Zkoušky trvaly půl hodiny a pak se šlo na pivo. Když přišel Miler, stávalo se, že zkouška trvala třeba až čtyři hodiny v kuse, bez přestávky. Začalo se prostě makat.

Kmec: My už v tý době poslouchali modernější a novější kapely a začali jsme dělat muziku, která přišla od nich a která se nám líbila. Není to o tom, že bysme si vyloženě řekli, že budeme hrát tak nebo tak a půjdeme k nějakýmu určitýmu stylu. Přišla prostě větší odpovědnost a nový hudební vlivy.

Ona ale byla ta změna poměrně dost zásadní, protože jste jako tradiční bigbítová kapela motörheadovského ražení přijali nu-metalové prvky...

Hrdlička: My na tu první desku, i když nedopadla z mýho pohledu dobře, dělali muziku, která se nám líbila. Já celej život poslouchal Megadeth a podobný kapely. Dneska je mi osmadvacet a objevil jsem nový vlivy. Na tom není nic špatnýho, protože nás to baví. Dokonce si myslím, že spousta kapel, který jedou ve starý muzice třeba z osmdesátých let, dneska vypadá směšně. Současná rocková muzika musí bejt divadlo. Nikdo už dávno není zvědavej na čtyři borce, který stojej na pódiu a něco pidlaj.

Stylovou změnu Törru, kapely ze stejné scény, na albu Tanec Svatýho Víta ale jeho publikum nepřijalo a on se s novou sestavou nejspíš vrátí ke starému zvuku. Nebojíte se stejné reakce?

Kmec: Myslím si, že Törr přišel s tou změnou příliš brzy. Podle mě na ni ještě nebyla ideální doba, protože se sem muzika ze světa dostává dost pomalu. Dnes je to o něčem jiným.

Pelc: Törr je v Čechách metalová legenda a takový kapele se nějaká zásadní změna dělá mnohem hůř, než kapele relativně nový, jako je třeba Škwor. V tom směru to máme jednodušší.

Z prvotního období Škworu, tehdy ještě Skwaru, jsem měl pocit, že svou propagaci stavíte v první řadě na kontroverzi. Na mysli mám nafouklé přirození povlávající během koncertů na pódiu, chování muzikantů ve společnosti, kdy na vás dokonce byla přivolána policie, sprška vulgarismů v textech i při uvádění skladeb a podobně. Bylo to tak?

Hrdlička: Je pravda, že jsme trochu živelnější, k čemuž samozřejmě přispívá i chlast, protože se každej z nás rád napije. My ale tenkrát tu muziku brali opravdu spíš jako srandu, nepřistupovali jsme k ní tak vážně jako teď. Něco se změnilo, přitom nikde není psáno, že nejsme stejný blbci, jako jsme byli. Nicméně si myslím, že policajty už na nás nikde volat nebudou. Tak daleko už to dojít nenecháme.

Litujete těch starých lapsů?

Hrdlička: Prostě to tak bylo. Já si z toho ale stejně moc nepamatuju. Asi to bylo hrozný. Dozvídal jsem se o tom zpětně z vyprávění, a to víš, každej rád věci nafukuje. Jsem si jist, že jsme nikdy nikoho nenapadli. Dělali jsme bordel, ale nikdy jsme nic nerozbili. To možná teprve přijde.

K albu Vyhlašuju boj jste se dostali především díky vítězství v soutěži Rock Made In Gambrinus. Můžete mi vysvětlit, jak je možné, že ještě před startem celé soutěže mi například skupina Science Fiction sdělila, že se do soutěže nemá smysl přihlašovat, protože stejně vyhraje Škwor?

Hrdlička: Muzikanti jsou strašný kurvy. Jakmile cejtěj, že je někdo vejš, tak mu to dávaj těžce vyžrat. To samý bude ten Ozzfest. Jsem zvědavej, kdo všechno neunese, že tam hrajeme. Můžu ti ale říct, že je mi to úplně jedno. Ať si každej myslí, co chce, a ať si taky dělá, co chce. My to tak děláme taky. Do nikoho se nesereme, nikoho nešpiníme. Když jsme jezdili koncerty s Arakainem a kluci z kapely nám pomáhali s deskou, podle spousty lidí jsme jim museli lízt do prdele. Brichtu jsem musel tak stokrát šoustat... Tohle nevysvětlíš.

Kmec: Je to pořád dokolečka. Kdyby nám tu desku dělal Gott, lezli bysme do prdele jemu.

Holan: Neznám nikoho ze Science Fiction, ale známe se se spoustou lidí, který se kolem muziky motaj. Známe se například i s tebou. Je možný, že někdo dojde k závěru, že když si s těma lidma tykáme, tak nám budou v porotě soutěže stranit. Nejsem si vědom toho, že by nám někdo na úkor někoho jinýho pomáhal. Mám v tom čistý svědomí.

Proč je podle vás na české scéně stav, který jste právě popsali?

Kmec: Mě to vyloženě sere. Každej by se měl starat sám o sebe, my se taky do nikoho nemontujeme.

Hrdlička: No, mně osobně dělá docela dobře koukat na to, jak jsou některý lidi zoufalí. Třeba revivalový kapely. Některý říkaj: 'My tady hrajeme revival úplně přesně na tón a nemáme takový uznání, jako nějakej Škwor.' Tomu se můžu leda tak zasmát. Člověk, kterej není schopen udělat svou písničku, pro mě není muzikant, ale pitomec. Když se někam zamknu na půlrok s kytarou, tak se to naučím taky. Znám spoustu dobrejch muzikantů, který hrajou jako páni bozi, ale neudělaj písničku. To je kámen úrazu.

Na nové desce Vyhlašuju boj je evidentní stylový posun, nicméně pořád přináší jedno obrovské mínus. Protože jste na ni nahráli některé skladby z prvního alba, je to v podstatě polotovar a nový sound se tak mísí s tím překonaným. Proč jste nahrávku nedotáhli do hudebně jasnějšího konce?

Hrdlička: Měli jsme málo času. Gambrinus, kterej nám dal peníze na desku, chtěl, abysme ji udělali za dva měsíce. To jsme splnili, ale v tom časovým presu se nám víc než sedm novejch skladeb udělat nepodařilo. Chtěli jsme na desce mít všechny věci nový, ale nebyl na to čas. Podle nejlepšího vědomí a svědomí jsme vybrali ty nejlepší pecky ze starejch věcí a tím jsme novou desku doplnili. Dali jsme jim aspoň jinej kabát.

Obrovský kus práce odvedl Walter Kraft, který desku poznamenal po zvukové stránce, když nahrávky opatřil syntetickými pasážemi a programmingem. Jak jste dospěli ke spolupráci s ním?

Hrdlička: Dovedla nás k němu naše manažerka Kateřina Králová. My ho neznali, ale když jsme se sešli a my mu některý věci pustili, řekl, že se mu to líbí, že si je vezme a že k nim něco vymyslí. Během tří neděl vyplodil to, co je na desce. Díky tomu, že k materiálu přistupoval s čistou hlavou, vnímal trochu jinak aranže a zasáhl do nich taky. Stal se z něho pátej člen kapely. Jsme s ním výhledově domluveni, že s náma bude jezdit jako regulérní člen.

Holan: Z jeho nápadů jsme si ovšem vybírali. Něco jsme mu vrátili, něco zase předělávali my samy. Byla to tvůrčí práce. Samozřejmě jsme zjistili, že jeho verze písniček nejdou zahrát naživo v tom obsazení, jak jsme byli zvyklí. Koupili jsme teda čtyřstopej minidisk, na kterým jsou ve třech stopách předtáčky a ve čtvrtý je linka, podle který musí Martin přesně bubnovat. Je to trochu náročnější, ale myslím, že jsme se s tím vypořádali docela dobře. Máme za sebou koncert v Kainu a dopadl velice slušně.

Hrdlička: Nedávno jsem s Waltrem jel autem na pivo. Pouštěl mi nějaký nápady z poslední doby, a jsou tak výborný, že se opravdu těším na to, až spolu začneme dělat další věci. Podle mě je strašně šikovnej. Mám představu, že by mimo jiný plnil na naší případný další desce roli druhýho zpěváka.

Na desce jsou texty o 'kapitalistickém šitu' či o 'policajtovi', které jsou poměrně dost vulgární. Je to upřímné?

Hrdlička: Většinou píšu texty o věcech, který mě opravdu serou. Bohužel to jsou vesměs věci, který ani já ani ty nezměníme. Přišlo zajímavý téma a já o tom napsal. Stojím si za tím, nestydím se.

Vzhledem k povaze všech textů na desce bych řekl, že jsi takový levicový anarchista...

Hrdlička: Určitě nejsem pravičák. Kapitalismus jako takovej rád nemám a jsem rád, žes to takhle pojmenoval. Byl jsem vychovanej jako normální kluk na normálním sídlišti. Nikdy jsme extra nic moc neměli a dodnes jsme na tom stejně, já i moji rodiče. Dvacet miliónů na knížce nemám, tak proč bych tenhle režim hájil?

Žiješ v něm.

Hrdlička: Ale sere mě sociální nejistota. Já vím, je to fráze, ale abych nechodil daleko... Tátovi je sedmapadesát let a nemůže sehnat práci. Máma jí sice sehnala, ale je to na ženskou docela raubírna. Místo, aby lidi měli na starý kolena klid, tenhle systém z nich dělá blbce. A je to čím dál tím horší. Často sedím doma a říkám si: 'Do prdele, co se to tady vůbec děje? ' Z toho prameněj všechny moje texty. Nic si nevymejšlím. Mám tuhle zemi strašně rád, ale nejsem schopen v ní nic změnit. Většina lidí tady jsou vychcaný šmejdi. Koukaj na to, aby vytěžili pro sebe na úkor ostatních, a to se nezmění dobrejch sto let. Narážím hlavně na politiku, to je humus, a na lidi, který maj nějakou moc.

Na Vyhlašuju boj jsi podstatně změnil svůj původní slovník.

Hrdlička: Já vím. Začal jsem mít dojem, že ty starý texty trochu hraničej se stupiditou. Víš jak vznikaly? Sešli jsme se ve zkušebně a hráli jsme hru o to, kdo udělá větší sranda text. Já většinou vyhrával a ostatní mě v tom ještě podporovali, namísto aby mi řekli: 'Ty hovado, piš to normálně.'

Jak moc tě v psaní nových textů ovlivnil producent desky, Aleš Brichta?

Hrdlička: Dost. Ulici udělal celou sám. Zezačátku mi to moc nešlo přes hubu, protože tam byly různý věci proti komunistům, ale nakonec jsem to tak nějak přijal. Měnil mi taky v mejch textech nějaký slovíčka. Myslel jsem si, že mi bude chtít vyhazovat sprosťárny, ale on je nahrazoval často ještě horšíma výrazama.

3. prosince loňského roku, po nahrání desky, bubeník Herr Miler musel z osobních důvodů na čas z kapely odejít. To byla jistě nepříjemná zpráva.

Kmec: Herr Miler nahrál bicí na desku a musel z osobních důvodů odejít. Bylo to pro nás šílený, i když jsme o tý možnosti věděli. Hodně věcí se nám zhroutilo, ale řekli jsme si, že jedeme dál. Než Miler odešel, našel za sebe náhradu v Martinovi Pelcovi, za což mu děkujeme.

Holan: V tu dobu měl nějaký osobní věci a sám cejtil, že asi bude muset odejít. Akorát to přišlo ve špatnou dobu.


Jak dlouho bude mimo kapelu?

Kmec: To bohužel nikdo přesně neví.

Až se vrátí, stane se opět členem kapely?

Holan: Rozhodně. Martin Pelc ví, že to místo patří Milerovi. Může se ale stát, že se třeba Škwor rozjede natolik, že uživí dva bubeníky. To ukáže až čas. Nikdo teď nemůže říct, jak to dopadne.

Hrdlička: Překvapilo mě, jak se Martin ty party rychle naučil. Nemáme dnes v tomhle ohledu nejmenší problém.

Martine, jak se hraje v kapele, kde jsi pouze dočasně?

Pelc: Okolo muziky se už motám nějakou dobu a podobnou situaci jsem zažil před lety, kdy jsem Milera ze stejných důvodů zaskakoval v Debustrolu. Mám s tím zkušenost, takže to tak složitý nebylo. Musel jsem jenom pořešit nějaký svý věci, abych to zvládal časově. Beru to jako záskok a snažím se to dál neřešit.

Zdroj: M. Slezák, J. Šída / Big Beng!