Strejda Jirka a maršál Stalin

Pražský kvartet Skwar není našim čtenářům neznámou veličinou. Kapela totiž pracuje nejen s hudební složkou, ale taktéž, dík živelné nonšalanci vrozené jeho členům, kolem sebe šíří pozitivní vibrace (od slova vibrátor), bez ohledu na to, zda chcete nebo ne. O jejich vydařených taškařicích se již vyprávějí legendy jak v redakcích rockových časopisů, tak i mezi (s)prostým lidem. Kdo by chtěl vědět aspoň náznakem více, nechť obrátí oči na náš článek z letošního festivalu Dynamo North Power Jam. Hudební i naznačené nehudební aktivity se donesly k uším těch správných lidí a tak je na spadnutí vydání debutní desky skupiny Skwar Mayday u labelu Popron Music. To je dostatečným důvodem k tomu, aby se redaktoři sešli se zainteresovanými hudebníky nad sklenkou iontového nápoje a nezávazně poklábosili o chystané desce a životě vůbec. Sešli jsme se tedy v dnes již proslulém rockovém klubu Kain, kde spolu s námi zasedli k besednímu stolu následující výkonní umělci: pan Petr Hrdlička, toliko zpěvák a kytarista souboru, pan Leo Holan, rovněž kytarista tohoto sdružení, pan Tomáš Kmec obsluhující basovou kytaru a konečně i neodmyslitelný člen a veselá kopa kapely pan František Vadlejch, občanským povoláním bubeník. Jako muž v pozadí vypomáhal při realizaci desky zkušený hráč, oblékající dres Arakainu, pan Jiří Urban (chlapci familiárně přezdívaný strejda Jirka). Nad stolem se tyčila velkoplošná obrazovka, na níž běžel právě naučný film o ‘učiteli národů’ maršálu Stalinovi, který se honosil prakticky obdobným knírem jako v čele stolu sedící ‘strejda Jirka’.

Na první otázku, odkud jednotliví hudebníci přišli do řad formace Skwar, odpověděl její frontman Hrdlička hlubokým hlasem: "Ze záhrobí." My se však musíme vrátit do serióznějších vod, abychom se takříkajíc dobrali jádra věci..

Na úvod je třeba poznamenat, že zmínění členové souboru nejsou žádní vyjukaní zajíci. Prošli již mnoha kapelami tvrdšího ražení jako např. Ester, Gloom, Dr.Triceratops, Železná neděle, Brian či Kryptor. Samotní Skwar vznikli zhruba v listopadu 1998.

"Vzniku kapely nahrálo, že Gloom, Kryptor, Železná neděle a spol. omezily svou činnost. Popravdě řečeno, my jsme je v podstatě rozložili, abychom mohli hrát spolu. Pamatuju se, že tehdy byla strašná kosa, protože jsme se výjimečně scházeli v hospodě a probírali organizační a ideový věci," bezostyšně šátrá v paměti Hrdlička."

Pro upřesnění historických faktů ještě dodejme, že zakládajícími členy byla trojice Hrdlička, Tomáš Kmec, Vadlejch. Kytarista Leo Holan posílil řady Skwaru až o něco později.

"Byl jsem se jednou podívat na koncertu Spitu, kde hrál Franta s Tomášem. Docela se mi tenkrát líbilo, jak Tomáš hraje (dneska teda nevím proč) a hlavně jak na podiu vypadá. Říkal jsem si, že bych ho chtěl do svý kapely. S Frantou jsem chtěl hrát už dávno. Pak ke mně přišel Petr a zeptal se mě, jestli bych s nima nechtěl hrát. Řek jsem mu, že to beru. V prosinci jsme si řekli, že jo a v lednu jsme začali naostro. Na prvním koncertě jsem už hrál s nima. To bylo 6.února 1999 v Modrý ústřici s Gloomem," ozřejmuje svůj vstup do kapely Leo.

Pokud snad někomu vrtá hlavou, co vlastně název Skwar znamená, zde je neotřelé vysvětlení.

"To slovo nemá vůbec žádnej význam, vymyslel jsem to jen tak," předkládá bubeník Franta pravdu v plné nahotě. V tomto místě se do rozhovoru poprvé vložil ‘strejda Jirka’: "Franta je natolik inteligentní, že k tomu nepotřebuje žádnou myšlenkovou podstatu. A i kdyby, stejně by si nic nepamatoval. To víte, bubeník, tím se vysvětluje všechno."
Traduje se, že bubeníci a brankáři jsou velice svérázné osobnosti. S obojím má Jirka Urban nepochybně své zkušenosti, protože kromě hudby se věnuje i fotbalu v týmu, který zaštiťuje časopis Spark.

"Po prvním koncertě jsme zjistili, že to takhle dál nepůjde a že se budeme muset scházet častěji. Muzika se tak stala pouhou zástěrkou pro to, abychom mohli společně navštěvovat restaurační zařízení a nezřízeně pít. I když..., teď už je to možná naopak... nebo vlastně ne, já už nevím," posouvá rozhovor dál Petr.
Každá kapela, která si odbyde svůj debutní koncert, musí jejich počet nutně rozmnožit, aby se vepsala zřetelně do uší fanoušků, popřípadě publicistů či zaměstnanců nahrávacích společností. A každá má na svém kontě i koncerty ‘stěžejního významu’ pro svůj další vývoj.

"Zásadní akce byly vlastně všechny, na kterejch jsme hráli. Třeba Dynamo byla zásadní akce, protože jsme se tam zásadně zničili. Když jsme tam byli poprvé, nevěděli jsme ještě co a jak, zato letos jsme se tam totálně ožrali. To už jsme věděli, jak to chodí. No a jestli nám to hraní na festivalu pomohlo u lidí? Určitě, jednou jsem jel metrem a nějakej člověk na mě řval - Nazdar, Škvore. Možná to byla nadávka, možná říkal čau, čuráku, ale já to ráno nějak přeslech. To tady Franta to má jednodušší, je slavnější a tak mu vždycky všichni rovnou říkaj čau Franto." (Petr)

Repertoár skupiny Skwar se samozřejmě vyvíjel. Jednou z těch snad úplně prvních skladeb, která našla své místo i na desce, je Madam Decubitus.

"Ze začátku nám měl psát texty jeden člověk, ale udělal jen půlku k téhle skladbě a zbytek už musel dopsat Petr. Pak už si napsal všechny. Druhá nejstarší na desce je Já to vzdám. Tyhle nejstarší písničky byly na demo CD (společně s EGB), které nebylo ani tak pro fanoušky, ale spíš pro vydavatelské firmy, pořadatele festivalů atd. Tak jsme se dostali třeba taky na Rock made in Gambrinus." (Leo)

"O tom vlastně není ani co povídat. To by vám spíš řekl pan Balčirák ze Sparku. Jsme rádi, že nás nezavřeli. No, Petře, rozpovídej se." (Tomáš)

"Rozpovídej se!? Když já si z toho moc nepamatuju. Já vlastně ani ty redaktory ze Sparku moc neznám, jenom jsem se tam ptal takový blondýny, jestli to má ráda do análku a pak už jsem jí neviděl. To bylo ještě před závěrečným vyhlášením. Já jsem vůbec nevěděl o koho jde, tou dobou bych to řek každý. Možná jsem jí ho tam měl rovnou šoupnout. Třeba se urazila, že mám jen řeči, upejpám se a skutek utek." (Petr)

"Prostě jsme tam trochu víc kalili a Balčirák se nás snažil uklidňovat a snad chtěl i volat policii nebo co. Pak se Petr ptal té redaktorky na anály, jestli jako už má všechny podklady. Šlo tedy vlastně, jako vždy, o nedorozumění." (Leo)

Na základě toho se rozpoutala bouřlivá debata, kdo kdy komu co řekl o análech. Dodejme, že v konečném účtování skončila kapela poslední, ale za to si vytvořila image, která se až dotýká hvězd. Dnes, jak známo, již nejde ani tak o hudbu, ale o životní postoj. A ten má Skwar vyjasněný a zatraceně bytelný.

"Víš, nás to baví... ta muzika, teda. No a to ostatní, to přijde samo. To je z nás, takový spontánní." (Petr)

Tato image katapultovala Skwar k vydání desky. K tomu dodává ‘strejda Jirka’:"Image je důležitá. Guns’n’Roses taky chcali v letadle... Kluky by do letadla vůbec nepustili, tak věc řeší tímto způsobem."

Kromě těchto rozverných rozpustilostí je v poslední době kapela proslulá rovněž nevšedním maskotem - obřím nafouklým pyjem.

"On za to vlastně může Vlasta Henych. Říkal, že bychom měli na pódiu udělat něco, co by k nám pasovalo. Nejdřív jsme uvažovali o nějakých nahých babách, ale kde je vzít. Tak jsme tedy zvolili tento způsob prezentace. Koupil jsem čtyři igelitový zástěny do sprchovýho koutu, vzal žehličku a stvořil maskota." (Leo)

"Kdo ti stál modelem?," zeptal se Jirka Urban.

Petr ihned odpověděl: "Jak jsem to tak viděl, tak to nemoh být nikdo ze Skwaru."

Na otázku, jak se kapela vlastně dopracovala k natočení alba, odpovídají všichni svorně: "Prostě to nějak přišlo."

Tato odpověď by však lačného čtenáře asi příliš neuspokojila a tak se slova ujal opět ‘strejda Jirka’ a vše uvedl na seriózní úroveň.

"Byl jsem pověřen firmou Popron, abych mapoval mladou a nadějnou rockovou scénu. Protože se s Leošem znám už asi patnáct let, pouštěl mi jednou ten zmiňovaný demáč. Zdálo se mi to docela dobrý a chlapci mi připadali takový soudržný asi jako Rychlý šípy. Představil jsem jejich hudbu panu řediteli na Popronu. Podařilo se mi přesvědčit lidi, co mají rozhodující slovo, aby se nebáli jejich upřímnosti a vydali to. Šéf Alan Piskač to pochopil a firma do toho šla. Ani do toho moc nezasahovali, zpočátku se sice trochu pýřili a vrtěli na židli, ale nakonec pochopili, že jakýkoliv větší zásah by tomu materiálu moc neprospěl. Dohoda s firmou je taková, že kapela si všechno udělá sama a hotový materiál přinese. Byla ochotna udělat mastering, což tady nebylo dík Leošovi zapotřebí. Peníze, co se ušetřili na masteringu, půjdou na propagaci v časopisech. Samozřejmě nelze čekat, že by firma vrazila dvě stě tisíc do reklamní kampaně. O to se musí postarat taky sama kapela."

Ovšem z pohledu dnešních rádií tam asi není žádná hratelná skladba.

"Jak to? Všechny přece nejsou sprostý!" ozve se hromadná odpověď kapely.

"Existujou regionální rádia, která mají svoje rockové pořady nebo bloky. Tam je naděje, že se z desky bude třeba něco hrát. Obvoláme to a pošlem tam desky. Něco se určitě uchytí. Do televize to nemá cenu. Jednak není kam a navíc je šíleně drahý, kolem tří tisíc za vteřinu vysílání a ta taxa se pořád pohybuje. Pokud se kapela chytne, tak se zvýší pochopitelně i podpora ze strany vydavatelské firmy." (Jirka Urban)

Jak vlastně fungoval spolupráce mezi kapelou a ‘strejdou’?

"Já jsem nebyl ani hudební producent ani producent v tom kapitalistickém slova smyslu. Ten totiž celou desku platí a na to já nemám peníze. Nejvíc si vážím toho, že si ke mně chlapci vypěstovali blízký vztah a říkají mi strejdo." (Urban)

Jsou kapely, které teprve ve studiu vybírají, která z písní se na desce objeví, jiné mají již jasnou představu. Jak to bylo u Skwar?

"Měli jsme v podstatě hotovo čtrnáct věcí. Z toho ta poslední za moc nestála, tak jsme jí tam nedali. To byl snadný výběr." zní sborově z tábora kapely.

Další zvláštností je i to, že na první místo dali hudebníci skladbu E.G.B., jedinou pomalejší a konec konců i textově (co do vulgarity) snesitelnou. Dobrá taktika, manažer rádia si poslechne jen začátek a kývne.

To byl vlastně jedinej menší produkční zásah. Naším cílem bylo původně, aby posluchač rovnou věděl, s kým má tu čest. Tohle je takovej diplomatičtější postup", prozradil tajemství z tvůrčí kuchyně Petr. Jeho kolega Tomáš okamžitě dodal: "Hlavně tam napište, aby byli lidi trpěliví a hned desku nevypínali, dál už je to fakt prasárna a všechno z naší dílny. Coververze sice naživo hrajeme, ale vlastně nás ani nenapadlo je tam dávat. Do budoucna ale počítáme s písní Kakaová od Karla Gotta. Hlavně ten název je takovej nosnej a naprosto výstižnej."

Leo: „Kluci chtěli, aby celý album otevírala titulní Mayday, která svým refrénem v podstatě vyjadřuje komplexně základní ideologii Skwar. Myslím, že říká naprosto vše a rovnou."

Petr: "Ploužáky nám nějak nejdou. My to i zkoušeli. Jeden člověk k němu dělal text, jenže plnej americkejch slovíček typu Baby. Víte, já jsem založením romantik. To je koneckonců z naší tvorby jasně patrný, ale tohle bylo i na mě moc."

Co vlastně znamená název E.G.B.?

Petr: „To je jednoduchý, jsou to tóny, kterejma písnička začíná. Název by si nikdo z nás nepamatoval."

Leo: "Původně se tak jmenovalo všech dvanáct skladeb. jejich názvy jsme museli vymyslet dodatečně. Tahle jediná zbyla. Říkali jsme si, že by asi nebylo dobrý nechávat u všech ty původní názvy."

Ten dělá to, a ten zas tohle

Tradiční otázka hudebních rozhovorů - kdo dělá muziku a kdo texty. Bude i odpověď tradiční?

Petr: "Až na polovinu textu Madam Dekubitus jsou všechny takříkajíc z mýho pera. Nikdy mi je ostatní kluci nehodili na hlavu. Jsou vždycky tak sprostý, že je ostatní okamžitě vezmou za svý. Pokud je tam nějaký slušný slovo, dokonce mne chlapci nabádaj, abych ho nahradil nějakým tvrdším výrazem. Jestli jsou to mý zážitky? Já vlastně ani nevím, většinou si z tahů nic nepamatuju. Minulej tejden jsem se bál, jestli nemám AIDS, stejně jako ve skladbě E.G.B., ale pak mi řekli, že se stejně nic nestalo. Alkohol fungoval splolehlivě. A po pivu, jak mi řekli, AIDS nechytíš. "

O autorství hudební složky se poté strhla nepřehledná slovní přestřelka. Jediné, co jsme se dozvěděli je, že někdo přinese základní nápad a ten pak ostatní dopilují. Ale na otázku, kdo to je, křičeli hudebníci jeden přes druhého Já, Já. Strejda Jirka se schovívavě usmíval pod vousy řka:"Oni normálně žádné různice nemají. Ani když zkoušejí, nebo spíš zkoušeli, teď hlavně tady v Kainu debatují o své tvorbě. Někdy až do rána. Mají tu, stejně jako Rychlé šípy, klubovnu. Vše tu vypilovávají. Třeba tuhle Franta mi vedle u zdi vypiloval sloup." Naše zraky padly na zděný pilíř, ve kterém zela díra jako po granátu.

Franta: Strejda Jirka nás má rád a proto nám na realizaci desky alba nezištně pomáhal. My mu za tu, dnes nevšední ochotu, slíbili karton whisky. Strejda tento úplatek odmítl a řekl, že mu stačí, když se mu tady v Kainu uchlastáme. Tudíž tak, z vděčnosti k němu, činíme."

Jirka: "Ano, chlapci mi zde plní tržbu celkem svědomitě. Ovšem někdy ji zaplatí až třeba po měsíci, když zaberou ve svých občanských povoláních.“

Vraťme se raději k serióznějším informacím. Kdy vlastně album vyjde a jaké budou aktivity kolem jeho propagace?

Strejda Jirka:“Album by mělo vyjít co nejdříve, určitě do konce září. Křest, když vše půjde dle plánu, uděláme tady v Kainu třicátého září."

Tomáš:"Tady strejda bude zároveň i kmotr. Měl by přijít i Vlasta Henych z Törru. Možná vymyslíme i nějakou pikanterii."

Petr: "Pikantní budou především propagační fotky. Jako maskota na nich chceme nahou ženskou s maskou krávy. Důležité je, aby měla mírně rozteklou postavu a vytahané poprsí. Máme pár tipů, asi uděláme konkurz. Feministky nám možná nebudou nakloněný, ale my to riskneme."

Tomáš: Na co konkurz, těch krav, co kolem chodí. Stačí si vybrat. Jenže ne každá se ráda fotí.

O dalších formách propagace ztratil slovo opět ‚strejda Jirka‘:

"Mluvil jsem s managementem, který zprostředkovává mimo jiné i Arakain, o možnostech udělat něco pro Skwar. Stejně jako minulý rok jsme brali na nějaké akce třeba skupinu W8. Muzika Skwar je o chlastu a ženskejch, ale hlavně je dobrá. Mají v ní nadhled, ale i moderní muziku. Nic zaprděnýho, archaickýho. Tudíž by stálo za to, předvést jí třeba na festivalech hodně lidem, aby si ji pak sami našli. Na koncertech, v obchodech... Pokud budou lidi o novince vědět, myslím, že pro kluky nebude problém je zaujmout."

Tomáš: "Zvláštní turné k desce nejedeme. My totiž hrajeme pořád, třeba v září máme docela hodně akcí, například s Vosím hnízdem na nějakym festivalu. Rýsuje se i snad něco s Törrem. My hrajeme většinou větší akce.Kluby moc ne. Třeba s Törrem nebo Debustrolem jezdíme nějaký koncerty. Nás hraní baví, takže hrajeme pro dvacet lidí stejně jako před narvanou sokolovnou. Ovšem manažer by se nám hodil, nebo ještě líp, manažerka."

Na závěr položíme, pro někoho možná i nepodstatnou otázku, co vlastně hrají Skwar za muziku?

Tomáš:"My nad nějakým konkrétním stylem nedumáme. V časopisech o nás píšou leccos. Že hrajeme heavy rock’n‘roll, že připomínáme Panteru nebo Machine Head nebo tvrdší a modernější Kabát. Tak si vyber.

Petr: Třeba já poslouchám Elán a Ledeckýho, ale hlavně Karla Gotta. Všechny tyhle vlivy tam samozřejmě jsou slyšet."

Franta: "Co hrajem, není zas tak důležitý, ale hlavně tam na závěr zdůrazněte, že Skwar se čte správně Škvor!!!"

Zdroj: M. Slezák, J. Šída / Big Beng!