Rozhovor pro Ticketpro Club

K jakému roku se datuje založení vaší kapely? Jak to všechno vůbec začalo?.

Kapela vznikla na konci roku 1998. Tenkrát nás bavilo spolu chodit spíš do hospody, než nějak pořádně dřít a pilovat muziku. Ne že bychom neměli ambice, ale tenkrát nás spíš bavilo to všechno okolo. Hlavně ten chlast. Až postupem času jsme ten přístup začali měnit, když se začalo ukazovat, že ta muzika lidi baví a že by z toho něco mohlo být.

Co vlastně znamená název kapely - Škwor?

Původně jsme se jmenovali „SKWAR“, ale četli jsme to vždycky škvor. Neznamenalo to nic. Říkali jsme si prostě škvoři, ale chtěli jsme to mít napsaný trochu zajímavěji. Pak, když jsme začali jezdit koncerty, jsme si vždycky přečetli na plakátech, že se jmenujeme třeba „Škvár, swár, swor“, nebo podobně. Tak jsme to museli vloni přejmenovat na ŠKWOR. Jenom to dvojitý w tam zůstalo, aby to bylo zase zajímavější.

Jak je to u vás v kapele – kdo píše texty, kdo skládá hudbu, atd.? Máte to nějak rozdělené nebo děláte všichni všechno…

Všechny texty píše Petr, který si je taky sám zpívá. Je to tak asi nejlepší. Ze začátku jsme zkoušeli sehnat nějakého textaře, ale Petrovi ty texty nešli nějak do pusy, a tak si je začal psát sám. Na novou desku nám napsal jeden text Aleš Brichta, který desku i produkoval a upravoval spoustu výrazů a pasáží, ale Aleš je výborný textař a navíc si Petra ohlídal ve studiu, aby to nazpíval tak, jak nejlíp to jde.
Jinak tu muziku děláme tak nějak všichni dohromady. Je to spíš živelná záležitost, kdy někdo zahraje nějaký motiv a ostatní na to reagují. Postupně se to pak otesává a hobluje, až je z toho něco, co se nám líbí. Nebo taky někdy ne!!

Když už jsem zmínila ty texty – kde berete inspiraci? Chlast, drogy, ulice, ženský, sex, bída, společenský postavení…..drsný a vulgární…..

Ta inspirace je všude okolo tebe. Je to v podstatě o normálním životě, který žiješ každý den. Na tomhle světě nás štve strašně moc věcí. Nemyslíme si, že bychom to všechno mohli nějak zásadně změnit, ale mlčet se o tom nedá. Že jsou drsný a vulgární?
Zpíváme tak, jak nám zobák narostl. Asi by nám to lidi nevěřili, kdyby to bylo uhlazené.

V některých písních se dost nelichotivě zmiňujete o ženách. Co na to vaše partnerky?

K tomuhle se nikdy žádná holka nepostaví, tak, že je to o ní. Tohle si přece myslíme vždycky jen o těch druhých „Krávách“. S tímhle jsme nikdy neměli problémy.

Konec května byl pro vás docela náročný – kromě koncertů taky křest nového alba „Vyhlašuju boj!“ ve Futuru a pak Ozzfest, kde jste byli jediným zástupcem české metalové scény. Jak se teď zpětně díváte na svou účast na Ozzfestu a jak to ovlivnilo „život“ kapely?

Ozzfest byl pro nás samozřejmě obrovská zkušenost a samozřejmě tak trochu i závazek.
Kdo taky může říct, že hrál na Strahově, natož před Ozzym? Ale myslíme si, že jsme obstáli na výbornou. To není nějaká neskromnost nebo namyšlenost. Kapela která leze na takovouhle akci si musí věřit, i když každý má v sobě nějaký pochybnosti. Nikdy nevíš, jestli bude fungovat dobře aparatura, bude čas na zvukovou zkoušku, nazvučí tě dobře zvukaři atd…Je to velká akce, na které dělá spousta lidí a nikdo není neomylný včetně tebe samotného.Tyhle věci můžou člověka úplně rozhodit a celé vystoupení je pak o ničem. Naštěstí nám skoro všechno vyšlo, za což musíme všem hrozně moc poděkovat. Jde o to, že když máš takovou akci za sebou a lidi chodí s tím, že to bylo v pohodě, zase si věříš o trochu víc a na dalších akcích hraješ lépe a s větším nasazením.
Navíc bylo v pohodě i publikum a přivítalo nás jako hvězdy, kterými rozhodně nejsme. Je to skvělý pocit, když jdeš na podium před 5ti tisícový dav a skoro celý kotel má ruce nad hlavou. Ta euforie v nás zůstávala ještě asi týden potom. Je skvělé se dívat na vystoupení Ozzyho nebo Slayer a vědět, že jsi se toho koncertu zúčastnil aktivně.Nejen jako divák.

Minulý rok jste se stali vítězem soutěže Rock Made In Gambrinus, letos hrajete na jednotlivých akcích této soutěže, a tak jste měli možnost shlédnout letošní adepty. Koho tipujete, že soutěž letos vyhraje? Máte nějakého svého „horkého favorita“?

Máme za sebou všechny základní kola a i když jsme některé kapely neviděli, můžeme říci, že se úroveň soutěžících dost zvedla. Letos bychom možná ani nevyhráli. Nevíme jak to samozřejmě dopadne, ale na absolutního vítěze si tipnout asi troufneme. V Jilemnici jsme viděli vystoupení Budějovických Satisfucktion a bylo to fakt něco neuvěřitelného. Strašně bychom jim to přáli.

Co mělo větší vliv na vaši hudební kariéru – vítězství v soutěži Rock Made In Gambrinus nebo to, že vás vzal „pod křídla“ Aleš Brichta a jeli jste také s Arakainem šňůru jako jejich předkapela?

Tyhle věci jsou samozřejmě hodně důležité, ale asi nejvíc nám pomáhá naše manažerka Katka Králová. Je to asi jediný manažer, který má poměrně nezkreslenou představu o tom, jak to tu všechno chodí a jak se tím vším dá prokličkovat. Myslíme tím propletenec pořadatelů, hudebních vydavatelství, agentur, rádií a televize. Je to člověk, který s námi táhne za jeden provaz a pořád nás hecuje k něčemu lepšímu.

Jaký máte hudební vzor?

Asi se nedá říci, že máme někdo nějaký vzor. Rozhodně není jeden ani pro kapelu ani pro jednotlivce.

Co posloucháte za hudbu vy sami? Stejnou jako hrajete?

To už je spíš otázka, na kterou se dá odpovědět lépe. Všem se nám moc líbí Linkin Park.

Tak skvělou desku, jakou udělali hned tak člověk neslyší. Ze stejného stylu milujeme třeba Clawfinger a Limp Bizkit. Máme rádi Panteru, Sepulturu, ale i třeba Roxette.

Strašně posloucháme české kapely. Kabát, Harlej, Alkehol. Petr miluje Karla Gotta všichni ulítáváme třeba na Teamu. Já si poslechnu i trochu jazzu a vážný muziky a Tomáš ujíždí taky na Eminemovi.

Jak byste vy sami charakterizovali vaši novou desku „Vyhlašuju boj!“?

Trochu nás mrzí, že jsme nestihli udělat kompletně nový materiál, ale možná je to tak lepší. Někteří kritici tvrdí, že deska není kompaktní, ale my jsme raději, že zní trochu pestřeji a že vlastně spojuje dvě odlišná období kapely. Je na něm 7 nových věcí a 6 starších, ale všechny mají nový zvuk. A všechny znějí agresivně.

Prozraďte nám, jaké jsou vaše plány do budoucna, čeho chcete dosáhnout, jaké máte cíle?

Naším snem, je hrát před plnými sály, lidem, kteří se přišli trochu pobavit. Hrát dobrou muziku a mít z toho taky trochu těch peněz. Dělat muziku tak, jak nás to baví a ne, jak si to přeje někdo jiný.

Na závěr – co říkáte na letošní volby?

To je tak trochu ožehavé téma. Řekl bych dokonce horké téma, protože ve Škworu nevládne v tomto směru jednotný názor. Jak možná někteří vědí, tak Petr má trochu více levicové smýšlení a já zase naopak pravicové. Celkově je u nás pravice i levice v rovnováze, ale ta levice je o dost hlasitější. Takže z toho si můžeš udělat obrázek o tom, co říkáme na letošní volby. My se o tom už radši moc nebavíme, protože to většinou nekončí zrovna nejlíp….V každém případě moc lidí letos nevolilo, ale my se jim teď ani moc nedivíme. Určitě bude zase dál o čem zpívat.

Zdroj: Ticektpro Club